Jaroslav Pížl
Tělo v prostředí
Vystoupím z vlaku. Vystoupil jsem z vlaku, ba ne, vylezl. Vylezl jsem z vlaku a lezu po perónu, ba ne, já stojím, leze tělo. Tělo má náladu lézt po peróně. Tělo se smutně pohybuje v prostředí, ba ne, ono není smutné, já jsem. Tělo leze v prostředí, pohybuje se po peróně, úchvatné, mobilní. Jsem smutný, stojím odpojený, tělo leze. Pohnu očima sem tam až mne píchne v hlavě. Později sedím na lavičce, kouřím, tělo si tiše šeptá. Šeptá si: Anežka. Anežka, Marie. Později omdlévám. Tělo rovněž omdlí, ba ne, ono ne, ono jen vyčkává. Pak znovu leze.
Lyžař
Jsem lyžař v lese. Nikoli již ve městě chodec, leč v lese lyžař. Ono za mnou uplývající je má stopa. Stopa lyžní. Přede mnou je plocha sněhová dosud neporušená. Plocha sněhová, zvlněná a ztuhlá. Mezi stromy zas jen opět tatáž plocha, vpředu zákrut zimní řeky. Sněžné ohbí. Sleduji jeho oblouk dráhou lyžní. zde opět sněžná vlna, ach, malé zhoupnutí. Sleduji tedy ohbí, sleduji rovněž terén. Zkoumám jej zrakem jak zkoumač nebo agent. U vodárny zabodnu hůlky po stranách, uprostřed mezi pak kouřím cigaretu a znovu zkoumám. Cigaretu zajím rozinkou. Později překročím řeku ze břehu na břeh. Zde se terén podobá spíše lesíku, hájku zelenému. Jedu mezi stromy a ono za mnou uplývající je opět má stopa. Stopa lyžní ve vlnovém terénu.
Zimní
Letím lesem leskem nesen
nesen leskem očí svých
lesem nesen jako bleskem
letím na saních
Letím lesem leskem nesen
nesen leskem barvy nachu
Letím lesem steskem nesen
avšak beze strachu
Letím lesem steskem nesen
lesem snícím v stínu sněhu
Na saních jak mezkem nesen
stinných sněhů stíhán leskem
nesu v letu snícím lese
láskám svým svou něhu
Jedu na kole
Jedu na kole. Jde o kol pár. O pár cyklů, o cyklů dvé, o bi. Jedu na nich: ven z údolí, ven do plenéru, jinam a do krajiny. Tam nebudu chráněn a nechráněn pojedu po dně otevřeného prostoru. Tam nebude jiných opor pro mé tlapky nežli šlapek. Tak tedy tlapky, šlapky, pár cyklů: opouštím údolí, jedu nechráněn po dně prostoru, po náhorní planině, jedu zcela mimo uzavřený prostor údolí, jedu jiným územím, jinou oblastí a nablízku není jiných opor pro tlapky, packy nežli šlapek, uzdy a pár cyklů.
Hmyz
Hmyz: sklo drnčí, skelet postrojen. Hmyz: téměř pilot: pružina, podvozek. Sklo drnčí, skelet postrojen. Tu odraz: nikoli sklo, leč vzduch: siť drátů. Hmyz nyní: zcela pilot. Přede v prodlevách: pružm. Chm. Ano. Nikoli sklo. Vzduch drnčí: drrrát. Sviští: sssíť. Síť: oky skrz. Pilot bravur. Motor chod, přede v prodlevách: pružm, pružm. Skelet perfekt postrojen. Chm. Ano. Skelet perfekt a pilot bravur. Bravur, avšak neznám. Ani teď, ani po. Let oky skrz síť a pryč. Zvolna: pružm, pružm, pružm v dál. Toť pilot. Bravur. Neznám. Hmyz nyní v dál a němý drát. Němý vzduch. Nikoli drnčí, leč drama končí. Teď však jiný hmyz. Jiný pilot: zvuk pil. Ani teď neznám, leč rovněž bravur.
Mží
Mží a pijí haluze, mží a pijí plavuně i listy. Pijí, nasakují. Podrost páří. Pleť vlhne a vlhnouc vlhkost sráží.
Nejen podrost, ale i řeka páří. Páří, odpařuje, v proudech vlhkost chrlí, a tedy pijí haluze, pijí plavuně i listy.
Kdo jde nyní při březích, cítí: pleť vlhne a vlhnouc vlhkost sráží. Podrost, řeka, pleť i květy: vše páří do
povětří, vše horce dýše, dusnem zalyká. Kdo jde nyní při březích, cítí: rovněž zalyká.
A zalyká-li, lapá... Mží. Podrost páří. Mží a pijí haluze, mží a pijí plavuně i listy. Všechen podrost pije. Pije a
zároveň páří. I řeka činí obojí dvojí. Podrost, řeka, pleť i květy. A na pleť mží.
Nehty
Nikdo si neumí tak pěkně ostříhat nehty jako já. Do masa, aby nedrhly. Aby se nezachytávaly. Potom mne neohrozí tkanina, neohrozí mne beton. Neohrožen vymyslím další pěkné formulace. Nikdo si neumí vymyslet tak pěkné formulace jako já. Formulace, jež zaoblí hrany objektivní reality. Zaoblí jak polstrování. Do takto polstrované reality se navěky uložím i se svými do masa ostříhanými nehty. Nezachytím se ani v polstrování. Nikdo se neumí tak pěkně nezachytit jako já. Nezachytím sám sebe, nezachytím tebe, nezachycen budu volně vlát jak prapor nad střechami, do větru rozhodím své ostříhané nehty. To proto, abych nesvinil v obýváku.